Včera se konal velkolepý megaturnaj v ladovském městečku Skuteč u Hlinska. 24 chrabrých junáků všeho věku (slovy dvacet čtyři) si to rozdalo pěkně od podlahy - nejprve v 6 skupinách po čtyřech závodnících - připomínáme také, že se v týdnu hrála kvalifikace na tento prestižní turnaj, pojatý i jako 2. ročník Memoriálu kamaráda Tomáše Pauluse. Pod vedením statečného vtipného ředitele Jožana Chalupníka a vrchního rozhodčího Dušana Pečenky odstartovalo brzo ráno po přivítání Welcome drinkem dlouhé zápolení, které vyvrcholilo finálem skoro k osmé hodině večerní. Pozvání přijali i obvyklí hlinečtí reperezentanti Davídek Bona, Libor Víšek a Štěpex Bona, který ovšem působil v roli momentálního Head Coacha, neboť na dvouhru ještě není způsobilý. Za příjemného horkého počasí, kdy se stupňovala únava, vše postupovalo nádherným dnem, prostředím a všeobecnou pohodou a závodníci se čile občerstvovali alkoholickými i všeobecnými nápoji a uzeninou Sparta - Čejka. Čtvrtfinálové dvojice tvořili A. Sperát - J. Paulus ml. 6:0, B. Bezdíček - J. Hoffman 1:6, D. Pečenka - R. Dvořáček 1:6 a bohužel na sebe také narazili D. Bona - L. Víšek 6:1. V semifinale pak Sperát porazil Hoffmana 6:3 a v nervy drásajícím druhém zápase vyhrál jakoby zkušeně D. Bona (Budgie junior) nad R. Dvořáčkem 6:2!!!??? Pak již diváci a veřejnost zasedli k vyvrcholení turnaje - finále dvou skoro nejlepších současných hráčů na okruhu. Chlapci se překonávali v krásných úderech, obětavosti, délce výměn a v nabízení dalších prvků moderního tenisu, opravdu to bylo utkání plné tenisové kvality, na čemž se nahoře ve VIP vyhlídce shodli i staří pamětníci skutečského tenisu. Po bitvě, kdy i Bona za stavu 4:4 měl nějaké výhody, ale soupeř vše ustál a dotáhl obhajobu titulu ke zdárnému konci - tedy Aleš Sperát (Skuteč) - David Bonaventura (Hlinsko) 6:4. Bravo. Po drobných úpravách pořadí startovního pole (neměli to organizátoři tak jednoduché jak se mohlo zdát) mohli chlapci před nastoupenou jednotkou vyhlásit usměvavě celkové výsledky parádní akce a rozdat obligátní poháry a drobnou uzeninu s pivkem plechovkovým jako ceny. Většina zúčastněných domácích plejerů a hostů spolu s hlineckými stálicemi se poté přesunula do oblíbené destinace v zahradní restauraci U Palečků, kde se rozproudila bujará oslava domácího titulu, slavila se i jiná místa, prostě Putovní pohár byl naplněn po okraj několikrát šampusem a koloval. Někteří stateční jedinci si neodpustili nasadit jedinečné šťopičky s rumem Don Papá (jednou za čas dražší lahodný mok, který se převaluje na patře). Dali jsme si výbornou gulášovku a pár Plzének. Kolem půlnoci jsme se hlinečtí se slzou v oku rozloučili se všemi přáteli (velice právě s kamarádem Robertem Zelinkou, který chystá nějakou sparťanskou taškařici pro srdcaře), manželkami a personálem a řidič Libor Víšek uháněl s námi k domovům. Byla to poetická celodenní akce, která utkví hluboko v myslích všech aktérů.

Podporují nás: